sobota 21. září 2013

No podívejme, další!

Krásný den přeji!

Asi si říkáte, kdo jsem... Jedna z mnoha. Jedna z mnoha těch šílených osob, co si založí blog a čekají, že se někdo stane jejich oddaným čtenářem.
A taky jedna z mála. Jedna z mála těch vyvolených šílených lidí s otevřenou myslí, srdcem, které dávají na potkání a hloupými naivními optimistickými názory. 


Asi vypadám normálně. Mám zrzavé vlasy, modré oči. Jsem na svůj věk malá a taky hubená. Mám dlouhé prsty, dlouhé nohy a ruce a veliká chodidla. Prý chodím narovnaná jako pravítko s elegancí baletky. To bude tím, že se baletu věnuji již 10 let. Taky prý hodně měním výrazy tváře a když přemýšlím, údajně špulím rty a kouše se do nich.


Chovám se podle svého nejlepšího mínění. Duší jsem veselý, hravý a střelený snílek, naivní optimista, hyperaktivní tvoreček s hromadou plánů a vrozenou tvrdohlavostí. Většinou se směju, občas pro změnu přemýšlím nebo z neznámých důvodů pláču.

Žiju tak, jak to nejlépe jde. Vstávám brzo, snídám dlouho, pak jdu do školy, kde se snažím nejen pochytat vědomosti, ale taky zlepšovat lidem náladu. Odpoledne trávím s učením, knížkami, hudbou, filmy, internetem a pokud jde o kroužky, věnuji se tanci a dramaťáku. Ráda chodím ven, buď na procházky, nebo běhám kolem rybníka u mého bydliště. Ráda fotím, ale foťák mi chybí. Doufám, že ho dostanu k Vánocům.

Miluju déšť, slunce i sníh, tanec, hudbu, přírodu a zvířata, spontání chování, smích a veselou náladu, lidi, staré věci, špagety, Doctora Who, Sherlocka od BBC a divné věci. 

Nemám ráda růžovou, špatnou náladu, podlé učitele, naštvané lidi v hromadné dopravě a nejím kmín, sýr a koprovku.


Občas se na tomhle světě cítím jako jediná, kdo vidí a chápe určitě věci. 

Estrid

Everything that kills me makes me feel alive...!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Komentáře mi nevadí, jen mě neurážejte a nedávajte sem reklamy. :)