Snad každý někdy chodil bosky. Kdo ne, jak by nebyl, dle mého názoru. Ale kdo chodí v trávě, po kamení a hlínou bosky tak často, že přesně zná ten pocit? Pro spoustu lidí je nemít boty něco... Divného. Když boty mají, prostě je nosí, ne? Ale to, že by přírodní povrch pod jejich chodidly pomohl nejen jejich zdraví (Ano, chození bez bot je zdravé.), ale i duši, je nenapadne. A přitom je to taková nádhera! Zabořit nohy do hlíny, cítit tu energii v zemi, při chození být neustále na pozoru a mapovat povrch před vámi, abyste nešlápli něco nechtěného. Namočit je do ledového potoka a přemáhat se, abyste neutekli s pištěním pryč, jak je ta voda studená. Brouzdat se v loužích a za deště je špinit v bahně. Chodit po štěrku a vyčítat si to, ale přitom to štípání v chodidlech podvědomě milovat. Zahrabat nohy do písku a pak je pomalu, pomaličku vytahovat.
Třeba já mám po prázdninách nohy vždy celé špinavé a se špínou zažranou v kůži. Chodím totiž neustále bosa. Na táboře jsou boty skoro tabu, u babičky či na horách na chatě zrovna tak. Někomu to může připadat bezúčelné, hloupé a nehygienické, ale já to miluju. Jistě že mám doma boty. Hned několik párů mých milovaných tenisek a sandály nedávám v době tepla při chození v botách z ruky. Za mě jsou sandály rozhodně nejlepší boty. A pak mé milované botky baletní! Ale jak jen to jde, boty si skopnu, někdy i nevědomky.
Je to skvělé, to osvobození. Cítit, jak nožky zase volně dýchají. Protože jich se nikdo neptá, jak se cítí. Celý den poslušně šlapou, v mém případě vytrvale poskakují, dělají otočky, skoky a šílené taneční kreace, které mi vyvstanou na mysli, a věrně nám chtějí sloužit po celý život. A tak bychom měli své nohy milovat! Je to jedna z nejlepších věcí, které nám naše tělo dává a mnohdy si to ani neuvědomujeme.
Es
Žádné komentáře:
Okomentovat
Komentáře mi nevadí, jen mě neurážejte a nedávajte sem reklamy. :)